Aliens: Colonial Marines - limitovaná edice (PC)

Balení  
- bez komentáře -

Grafika  
- bez komentáře -

Hudba  
- bez komentáře -

Hratelnost  
- bez komentáře -

Verdikt
Hra, na kterou fanoušci legendárních monster čekali jako na spasení. Tím jsou bez přehánění Aliens: Colonial Marines. A není se čemu divit – studio Gearbox Software od počátku slibovalo hory, doly, disponovalo oficiální licencí a k tomu hru provázalo s událostmi na planetě LV-426. Co chtít víc? Bohužel, hra svůj potenciál využívá jen skromně a zachraňuje ji právě licence. Detaily, to je oč tu běží. Ve hře se podíváte na řadu známých míst a potěší drobnosti typu půlka těla Bishopa či hlava panenky Newt. To jsou momenty, kdy mé „filmové já“ vyloženě zaplesalo blahem. Nemluvě o soundtrack využívající tóny série, které tak nějak automaticky navozují tu správnou atmosféru. Potud dobře. Grafický kabát je však z ranku slabších. Co víc, celá hra, vizuálně i herně vypadá, jako kdyby šlo o několik let starý titul (měl jsem z ní podobné pocity, jako při hraní Duke Nukem Forever). Animace jsou jak z dob Playstation 2 a úroveň zpracování je při nejlepší vůli průměrné. Z herního hlediska je hra typické koridorovka, v níž nemáte možnost volby a inteligence nepřátel je na bodu mrazu. Degradace Vetřelců na tupá zvířata, která vždy ochotně naběhnou před hlaveň pušky, zabolí stejně, jako tupost lidských protivníků, jejichž největší „vychytávkou“ je schopnost se schovat za překážky (přičemž lokace jsou navíc navrženy tak, že se lze vždy dostat lidským protivníkům do zad, díky čemuž nemají v přestřelkách de facto šanci). Hrát hru na nejlehčí obtížnost v případě Aliens: Colonial Marines skutečně nemá smysl. Hru proběhnete za nějakých pět hodin a nedočkáte se žádné herní výzvy (v easy módu navíc kyselina Vetřelců na hráče neúčinkuje). V těžších módech už vám přeci jen pár pasáží pocuchá nervy, bát se ale budete jen jednou. Hra má totiž ještě jeden problém, který paradoxně souvisí s tím, co zároveň patří k pozitivům. Gearbox Software vsadil na týmovou hru, takže lze hrát kampaň až ve čtyřech hráčích. A to je zábava. Když ale hrajete sami, máte kolem sebe neustále boty. Díky nim strach nemá šanci – pořád je někdo s vámi, pořád vám hlídá záda a navíc boti nemohou zemřít. Zmíněnou výjimku tvoří pasáž ve stokách, kdy jste sami a beze zbraně. Jde o jediný okamžik, během něhož budete cítit úzkost. Jenže je tu zase ALE – tvůrci hry pro účely této pasáže stvořili slepé Vetřelce, kteří se chovají docela směšně a svým pojetím plivou předloze do tváře. To lze ostatně říct i o mašince, která upozorňuje na přítomnost nepřítele - pípá totiž pořád, i když ji nevytasíte, takže je nakonec možnost „její aktivace“ během hry naprosto zbytečná. Kdybych za Aliens: Colonial Marines zaplatil plnou palbu, asi bych byl slušně rozčarovaný. Hře chybí rafinovanost, silnější příběh i lepší zpracování. Na druhou stranu – pokud preferujete „vypnu a střílím“ a vaším nejoblíbenějším dílem Vetřelců je frenetická dvojka Jamese Camerona, bude vám zvolený styl nejspíš po chuti. A když pozvete pár kamarádů, rozhodně máte vyhráno. Velmi slušný je i multiplayer, kde se navíc můžete zhostit i role Vetřelce. Sám o sobě nic moc revolučního ale nenabízí – jen klasické módy, v tomto případě okořeněné licencí. Za zmínku stojí i možnost vylepšovat zbraně. Zklamáním je naopak sbírání bonusových materiálů, které sice doplňují děj, ale ten (jak jsem již zmínil) moc zajímavý není. Aliens: Colonial Marines je určen hardcore fandům filmové série, kteří nad nedostatky přimhouří obě oči. Pro zkušené hráče jde o zmetek, jímž projedou lehce jako horký nůž máslem. P.S. Hru jsem dohrál na Playstationu 3 za necelých osm osm na střední obtížnost, přičemž jsem získal více 65% achievementů a za celou hru se dočkal jediného bugu (to vidím jako pozivitum). PC verze, kterou jsem taktéž pár hodin zkoušel, mi nepřišla v ničem (ovládání, grafika) výrazně lepší ani horší.