U mě dobrý (DVD)

U mě dobrý (DVD)

DVD U mě dobrý

Devět let po Pelíšcích se filmový štáb v čele s Janem Hřebejkem vrací do Košíř na místo činu. Jen o pár bloků dál, kde vznikly památné scény jako „maršál Malinovskij“ nebo knedlíko-noková hádka, se od 14. srpna natáčí komedie U mě dobrý. Jan Hřebejk spolu se scenáristou Petrem Jarchovským a producentem Ondřejem Trojanem slibuje, že film s hvězdným obsazením bude návratem k divácky nejvděčnějšímu žánru – komedii právě ve stylu Pelíšků. Nahrávají tomu kromě podobných lokací dvě věci. Do hlavní role obsadili Bolka Polívku – a vedle něj další osvědčené hvězdy, Jiřího Schmitzera, Petra Formana a nově Miroslava Vladyku, Josefa Somra nebo Lenku Vlasákovou. Hlavně ale: opět se inspirovali historkami svého oblíbence Petra Šabacha.

Mariášová komedie U mě dobrý bude připomínat nejen Pelíšky a Pupendo. „Jelikož je to Šabach, film bude blízký našim předchozím komediím. Zároveň si však myslím, že by mohl pamětníkům připomenout Rozmarné léto nebo Slavnosti sněženek,“ míní Jan Hřebejk. Pohoda rozmarného léta u řeky by měla na diváky dýchat díky tomu, že většina děje se odehrává u Vltavy na Libeňském ostrově, kam se štáb přesune za týden. „Stvořili jsme svět, jaký je nám blízký: zahrádkářskou kolonii kdesi u vody s jejími obyvateli. Dějově bude film zapadat do začátku 90. let,“ popisuje námět filmu Jan Hřebejk.

Bolek Polívka ztvární roli vysloužilého varietního kouzelníka Mrklase, Jiří Schmitzer Tondu, který točí v provizorní hospůdce pivo, Miroslav Vladyka koktavého smolaře Káju. „Ženských postav je tentokrát míň, ale objeví se tam dvě herečky, jimž se velmi obdivuji. S Lenkou Vlasákovou jsem spolupracoval v pražském divadle Na Jezerce a Simonu Babčákovou jsem chtěl už dlouhá léta obsadit – teď bude hrát Kájovu partnerku. Její roli ještě vylepšíme, protože tak dobrá herečka potřebuje mít prostor.“ V úloze Tondova syna Jáchyma se ocitne Mário Kubaš. Jan Hřebejk obsadil také celou řadu přátel ze smíchovského přístavu a své oblíbené herce malých rolí, jako je Andrej Toader.

Zatím si můžeme jen představovat, jak ospalou letní náladu filmové osady u řeky rozvíří nečekaný proud událostí. V chlapech se probudí klukovská duše žíznící po dobrodružství. A po spravedlnosti. Jelikož si při své bláznivé akci užijí náramnou legraci, napovídá, že by se i divák mohl báječně bavit a s napětím čekat, jak to všechno dopadne.

Stejně jako ve všech Hřebejkových filmech bude nezanedbatelnou roli hrát i hudba – ta by měla být zčásti dobová. Režisérovi se povedl jeden zajímavý úlovek: „Na tržišti ve Vysočanech jsem narazil na Rusy, kteří prodávají ruské filmy na DVD a ruskou hudbu. Z jejich auta se linula písnička z přelomu 80. a 90. let – jejich osobní výběr diskotékové hudby mě okamžitě zaujal. Už tedy mám jednu ruskou písničku, kterou tam určitě použijeme.“ A přiznává, že se svým týmem vždycky používali obdobné hudební „ptákoviny“. Když například Jiří Kodet v Pelíšcích představoval projekt pomníku, scénu podbarvovala islandská lidovka. „Fungovalo to, tak věřím, že i ruská píseň potěší!“ říká Hřebejk s úsměvem.

Podle knížek Petra Šabacha napsali Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským už tři filmy. Původně uvažovali dokonce i o komediálním seriálu - tak se jim Šabachovy povídky líbily. Seznámili se se spisovatelem v roce 1988, kdy vyšla knížka Jak potopit Austrálii. Fascinovala je nejen povídkou Šakalí léta, která se stala základem jejich filmového debutu. „V těch povídkách byly všechny ctnosti pozdějších Šabachových věcí - humor, poezie. Od Šakalích let přes Pelíšky k Pupendu jsme se poetice Petra Šabacha vlastně přibližovali. Teď jsme vybrali jednu z povídek a obohatili jsme ji o motivy z dalších tří. Věřím, že v tomto filmu se nám Petrův humor a poetický laskavý pohled podaří ještě posunout dál,“ uzavírá Jan Hřebejk. Návrat ke komediálnímu žánru diváci brzy pocítí i u nového hřebejkojarchovského filmu Medvídek, který vstoupí do kin 6. září.