Sniper: Ghost Warrior 2 Limited Edition (PC)

Balení  
- bez komentáře -

Grafika  
- bez komentáře -

Hudba  
- bez komentáře -

Hratelnost  
- bez komentáře -

Verdikt
Patříte k těm hráčům, kteří si ve válečných hrách užívají pasáže se sniperkou? Pak určitě vaší pozornosti neušel připravovaný druhý díl Sniper: Ghost Warrior, jenž nesází na přímou akci v poli. Těžištěm hry je opatrné plížení, střílení ze zálohy, neustálé krytí, zkrátka to, co by člověk od role odstřelovače očekával. Ve hře jste coby zaměstnanec bezpečností agentury Cole Anderson vysíláni do nejrůznějších vzdálených koutů světa. Tím je odebrán osobní prvek, a jeho absenci tvůrci nedokázali vyvážit. Příběh je klasická báchorka o tom, že někdo někde má něco nebezpečného a vy to musíte vyřešit, pokud má svět zůstat v rovnováze. Aktuálně máte před sebou mise v Barmě, rozbořeném Sarajevu, Tibetu a… a to je bohužel všechno. S tím jde ruku v ruce délka cca pěti herních hodin na střední obtížnost. Ano, je to málo. Zoufale málo. Otázkou samozřejmě je, zda to dokáže hra nějak vyvážit. A tady se nám celá recenze komplikuje. Začnu z trochu jiného konce a to grafikou. Ta běží stejně jako Crysis 3 na enginu CryEnginu 3, což bohužel hře dělá trochu medvědí službu, neboť se vedle zmíněného kolegy jednoznačně ztrácí. Nevypadá špatně, některé scenérie vás možná i nějakou tou drobností zaujmou (to platí hlavně pro Tibet), ale cokoli „mimo koridor“ je ošizené a postavy působí poměrně neživě. Tím jsem si otevřel cestu k hratelnosti… Koridor. Všichni tenhle styl „hra chytne a provede vás za ručičku“ známe. Nevadí mi to u her typu Uncharted, které do jisté míry plní formu interaktivního filmu a hráč tak ani nečeká, že by měl mít větší množství voleb, či otevřené herní pole. Ale u hry, kde jste za odstřelovače, jehož „práce“ spočívá v co nejefektivnější čistce ze zálohy, máme problém. Jedna věc je, že vám Ghost Warriror 2 na nejnižší a střední obtížnost neustále našeptává, co máte dělat. Berme to tak, že kdo si chce užít roli snipera, ale mocu toho nepřemýšlet, bude mu to vyhovovat. Pokud ale musíme na nejtěžší obtížnost kopírovat stejný styl hraní, jen vám to nikdo neříká, už máme problém. K čemu hrát za odstřelovače, pokud máte přesně dané, v jakém pořadí koho likvidovat a odkud? Jde o ten nejzoufalejší příklad využití herních skriptů. A s tím bohužel souvisí i to, že se nepřátelé chovají poměrně nepředvídatelně, neboť jednou reagují bleskově na situaci, která se odehrála půl míle od nich a jindy si nevšimnou padlého o metr vedle. Vypadá to, že Sniper: Ghost Warrior 2 míří do pekel. Je tu ale jedno podstatné ALE - hra má opravdu skvěle zvládnuté samotné odstřelování. Po každé dobře mířené kulce se dostaví uspokojující pocit, nemluvě o situacích, kde jsou třeba nepřátelé blízko u sebe a vy zvládnete dvě mouchy jednou ranou. Svou roli hraje i únava (po delším běhu se vám hůř střílí), vítr či to, jestli střílíte ve stoje, podřepu či leže. Sem tam je navíc třeba využít i blízkou likvidaci za pomoci pistole s tlumičem, což herní náplň o něco oživuje. Kdyby stál Sniper: Ghost Warrior 2 poloviční peníze, nebyl by důvod, proč ho nedoporučit jako oddechovku. Příliš krátká herní doba, hratelnost bez fantazie, nemožnost voleb, nezajímavý multiplayer (má pouhé 2 herní módy), nulový příběh, ale i výborné samotné odstřelování, které je velmi realistické a poměrně příjemný grafický kabát. Sami si určete priority, jestli vám taková hra za svou cenu stojí.