God of War: Ascension (PlayStation 3)

Balení  
- bez komentáře -

Grafika  
- bez komentáře -

Hudba  
- bez komentáře -

Hratelnost  
- bez komentáře -

Verdikt
Kratos je zpátky a protože třetí díl vše víceméně uzavřel, rozhodli se tvůrci vydat na začátek, kdy krvavý hrdina nebyl pravidelným zabijákem bohů, ale teprve se své „hvězdné“ (a značně brutální) kariéře blížil. Jak už to tak u prequelů bývá, má i tenhle za úkol postavu přiblížit publiku. Polidštit ji, ukázat její nové stránky. Upřímně – moc se to nedaří. Může za to poměrně zmatený styl vyprávění, kdy jsem si hned několikrát během hry nebyl úplně jistý tím, proč právě dělám to, co dělám a ve které době to vlastně dělám (hra je dost vysazená na flashbacky). Celkově jsem měl z příběhu pocit „šití horkou jehlou“, kdy je několik silnějších scenáristických nápadů pospojovaných tunou vaty. Ale hezké vaty, o tom žádná. God of War je totiž zatraceně dobře promazaný stroj, kdy neplatí pořekadlo „léty doveden k dokonalosti“. Tahle série je hlavně perfektně udržovaná. Již jednička přišla s velmi odladěným ovládáním a následná pokračování jen jemně vylepšovala. Ostatně, proč se rýpat v tom, co funguje, že? Inu, vlastně by to občas neuškodilo, ale o tom až za chvíli. Teď k té pozitivní stránce věci: Každý, kdo kdy nějaký díl GoWka hrál, bude při spuštění Ascension ihned doma. Okamžitě víte, co máte mačkat, na jakých principech a mechanismech hra funguje, nic zásadního se tu nemění. Vzhledem k prequelovému charakteru je tu sice méně „božských“ vychytávek, ale ty tvůrci bohatě dohánějí nejrůznějšími speciálními zbraněmi a údery. Ano, jsou tu novinky – ale velmi dílčí, pro výsledný dojem nijak zásadní. Hra tradičně nedává možnost volby. Táhne vás dopředu jasně danými scénami a pokud se někde zaseknete, nebude to díky bossům (ti jsou sice tradičně obrovští, ale vždy s jasnou slabinou). Potrápí hádanky, kdy není vždy úplně jasné, co po vás hra zrovna chce. Tempo je tradičně strhující, grafika ohromující, výjimečný je tentokrát i zvuk (kdo nemá PSko na 5.1 bednách, bude při hraní o dost chudší) a nuda nemá šanci se, vzhledem k drastickému charakteru hry, dostavit. Nejsem si jistý – je to už přeci jen nějaký ten pátek, co jsem hrál trojku – ale přijde mi, že Ascension je ještě o něco brutálnější. Proč tedy onen lehce opatrný tón u zmínky o dobře udržovaném stroji? Protože je to pořád to samé! Funguje to skvěle, ale nic nepřekvapí a absence opravdu zásadních novinek dělá ze hry spíše předlouhý datadisk, než plnohodnotné pokračování (ony i ty lokace, navzdory snaživým úpravám, působí ve všech dílech dost podobně). Kdo chce další porci toho samého, ten bude spokojený. Mně v tom chyběla větší rozmanitost. Pocit ze hry je zhruba stejný, jako z nadupaného auta, kterému nemůžete objektivně nic extra vytknout, ale toho pocitu, že k dokonalé jízdě něco chybí, se zkrátka po celou dobu nezbavíte. Což pořád znamená velmi pevných 80% za hru, která vám nabídne zábavu na minimálně deset hodin a rozhodně vás nebude nudit. Jen ten „wow“ efekt už se tu zkrátka nepovedlo znovunastartovat. Na konec je třeba zmínit největší novinku a to multiplayer, kde si taktéž vylepšujete postavu (v tomto případě charakteristicky závislou na tom, kterému z bohů upíšete svou duši) a můžete bojovat buď spolu v týmu, zákeřně proti sobě, případně si vyšlápnout na nějaké ty mocné bossy. „Mulťák“ je klasika okořeněná o tuning postav, což ale taktéž není v rámci kolektivní hry nic nového. Rozhodně jde ale o sympatický a zábavný přídavek, který vám životnost hry prodlouží minimálně o několik týdnů. P.S. Malé plus za to, že jsou pryč otravné „létací“ pasáže, které ve trojce příliš nefungovaly.